Kde žijeme
Proč má stát určovat, co bude s E-liškou a Ronjou?

Byla jsem včera doma na Pohoří, pak u notáře, protože mám často nepěkné myšlenky. V podvečer jsem pak jela přes Lipno na Srní. Touhle krásou z fotky… Šumavou!

Chci se vás na něco zeptat. Přemýšlíte o tom také někdy? Možná nemáte důvod, možná je vše okolo vás ideální a pohodové, máte krásnou a fungující širší rodinu a nemusíte řešit, co kdyby… ale:

Hodně cestujeme, ročně na 100 000 kilometrů, často v letadle, a žijeme na samotě. Život plný. Plný i rizik. Nejsme vždy s Peckama, někdy necháme doma jednu, někdy obě. Necháváme je tam, kde a s kým je jim dobře. Nejlépe. Jednou nad Indickým oceánem a při divoké bouřce se nám do myšlenek vetřela obava! Co když se něco stane, co když se nevrátíme, co když zůstanou holky bez rodičů?! Co bude den poté. Co bude za týden. Kdo se o ně postará?!

Jeli jsme za notářem učinit zápis o tom, kde Pecky žijí a jak, kdo je jim blízký a kdo ne. Chtěli jsme, aby byla patrná naše vůle, aby byla zřetelná dosavadní praxe, aby se nikdo nikdy nemohl ptát, co dál... Aby bylo jasné, že v případě naší smrti Pecky mají, kdo by se o ně postaral, a kde. S láskou. Naší lásce velmi podobnou. Dostali jsme ale zdrcující odpověď. Můžeme holky řádně vychovat, dát jim ten správný žebříček hodnot, pomoci jim růst do kvalit člověka s velkým Č. Nebo klidně blbě vychovávat, nestarat se o ně, neotvírat jim okna poznání a vědění, za života jim život můžeme i ničit. Ovlivňovat je i hrubě negativně. To mnohým rodičům dokonce prochází. Na oboje právo máme. To můžeme. Ale po smrti? Co bude po naší smrti, to neovlivníme! Na to právo není. Nijak!

Nechápeme vysvětlení pana notáře a odcházíme strašně smutní, znechuceni systémem a… Majetek mohu odkázat, komu chci. Staré kolo, můj dům nebo sbírku špinavých bot mohu odkázat cíleně. O tom nejcennějším však rozhodovat nemohu. A kdo jiný by měl? Kdo zná děti lépe, než maminka a tatínek? Kdo jim má vybrat toho nejlepšího, který je nejlépe zná?! Proč se mi chce do mé rodiny navážet necitlivý a často cynický stát, který ví prd. Stát se svým agresivním, nesrozumitelným a mnohdy nesmyslně složitým právním systémem; s procesy, které nedokáží zohlednit naše přání! Proč mají o našich dětech po naší smrti rozhodovat cizí soudci, lidé, které neznám, kteří neznají náš život, lidé, kterým již dnes nevěřím!

Prý první na řadě, kdyby něco, jsou lidé z blízké mojí rodiny. Bože chraň! Víc cizí Peckám už snad ani nikdo není! Kdo četl POV, ten ví. Svěřit děti těm, kteří nenáviděli jejich rodiče? Moje dcery nikdy neviděly ani neslyšely prarodiče, ani tetu či strýce. Z druhé strany nebyl nikdy zájem. A my si vyloženě nepřejeme, aby se tak stalo! Vykořenit Pecky, odvléci je z domova, zbavit pocitu jistoty, klidu a pohody! Ne! To je asociální a nemilosrdný postup, to je čirá agrese! My si přejeme kontinuitu výchovy, domova, zvyků a lásky. Nemáme šanci to ovlivnit…

Stáli jsme na té louce u Černé v Pošumaví, pozorovali západ slunce a mě se najednou chtělo hrozně plakat. Co teď? Hrozím se institutu poručenství…

 
Útok ledniček a kamer na lidi…?!

Páteční masivní útok na DNS servery v USA a Evropě, byl zároveň historicky prvním koordinovaný útokem, který nemají na svědomí primárně hackeři ani infikované zotročené počítače.

Útok provedly Věci, spotřební elektronika. Správněji Internet věcí!

Lidem trable přivodily webové kamery, chytré lednice, routery, televizory, nebo set-top-boxy!

Americká vláda ústy mluvčího v sobotu před šestou oznámila, že se jednalo o špinavý útok, proti kterému se nelze bránit. Bingo. A to jsme na začátku předávání rozhodování o našem bytí umělé inteligenci, co bude za rok? Co (ne kdo) zaútočí za roky dva? A před kým/čím, se začneme schovávat v lesích bez internetu, elektroniky i (raději) elektřiny za roků deset?

Máme se bát agresivního Ruska, neschopné unie, islamistů nebo imigrantů? Ale kdepak, jednou nás dostanou vlastní ledničky. Vyhladí nás sousedovic inteligentní pračka. Se sušičkou. A než nám to docvakne, budeme ten konec sledovat přes podlé set-top-boxy na vlastní zákeřné & inteligentní telce, vezouce se s rukama za hlavou v supermoderní Tesle, kterou už dnes řídí umělá inteligence…

A prdel to rozhodně není, ač to tak může na první dobrou vypadat!

 
Kdy se to stane, kdy přijde 1. září… den bez prvňáčků?

Odstěhovala jsem se ze Srní do Pohoří na Šumavě, abych mohla žít na samotě, obklopena jen rodinou, lesy a nejčistším vzduchem mé země, ale také tmou tak dokonalou, až jeden nevěří…, když o letních nocích na zahradě hlavu zaklání, aby mu nic, ale nic z té krásy nahoře neuniklo. Můj příběh je jiný, ano, oceňuji, že v mé obci jsme s E-liškou jediné stále obyvatelky, a s nadšením přijímám, že se k nám nikdo trvale žít nežene. Stejně by to nedal. Samota tu má domov.

Jsou ale místa, kam by obyvatele chtěli lákat. Tvrdí to. Nemají čím a na co, ale tuze moc by chtěli. Škole hrozí zavření pro nedostatek dětí, v krámu mají plesnivou zeleninu a starej salám na hromádce s ještě starším zákuskem, kultura na nule, vyžití sportovní, komunitní či… pod nulou. No hospoda slušná, ale to je trochu málo pro šťastný život mladé rodiny. Nejsou tu služby, obchody, řemeslníci, soukromé firmy, co dají práci a přivedou klienty, turisty, není tu nic. Obec nepomáhá ani v tomto směru - živnostníky ani podnikatele, střední třídu, sůl růstu a prosperity místa, nepodporuje!

A jak moc si tu obec přála nové mladé rodiny? Moc! Nabízí všehovšudy… nic. Až na předražené pozemky za bratru 2 100 Kč za metr. Za menší pozemek na dům tři a půl mega. Bez domečku. Bez zázemí. Bez práce vůkol. Pobídka k osídlení obce Srní jako prase. Výsledek? Dva domy na víkend pro lufťáky, možná tři, za poslední roky. Výsledek z druhé strany? Z obce zmizelo za několik let 30% obyvatel! Naprosto zničující! Devastace sociální struktury obce probíhá sice pomalu, ale jistě; plíživě, ale dokonale.  Z 368 na 245 duší! A pomazaným hlavám je to fuk, postesknou si, jak to stojí za prd a dál se zajímají o jediné. O košili. Kabát tu je povinností, ne zájmem. Mimochodem, z horní Šumavy, ze všech obcí okolo, se Srní vylidnilo nejvíce!

Že už jsem o tom kdysi psala? No jistě, ale štve mě to pořád stejně. Snad ještě více nyní, když na Srní, kde mám kavárnu, několik měsíců v roce přebývám.

Ještě jednou: přes dva tisíce za metr pozemku, který nenabízí „víc“, než šumavský vzduch. Ten má hodnotu nepochybně nedozírnou, leč práci nedá, dlouhodobě dnešní mladé nezabaví, rodinu nenakrmí, na důchod a daně nepřidá, a jistotu z něj máte jedinou - zdraví v plusu. Je to štěstí? Samo, že ano! Je to hodně!  Avšak, „štěstí je krásná věc, ale prachy, prachy si za něj nekoupíš“, jak se vtipně zpívá v jednom starém songu. Štěstí sem mladé aktivní rodiny s dětmi prostě nepřitáhlo.

Vojenské lesy a statky, zemědělské družstvo, pily, park, ale i Solo Sušice a další velcí zaměstnavatelé v perimetru jedné hodiny dojezdu buď již neexistují, případně práce dávají málo, či místním nedávají vůbec, protože protěžují zaměstnávání (najímání) agenturních pracantů z daleka, co za půl ničeho makají, dokud mohou. A pak je nahradí jiní, bez kořenů, bez propojení budoucnosti vlastní s místem, bez zájmu o veřejný prostor.

Co z toho pramení? Za jednu generaci, bohužel, tu bude hodně starých domů k prodeji. Vybydlených, neudržovaných. Nebude tu slyšet dětský smích. Obec právě vrazila půl milionu do střechy místní školy, chvályhodné. Loví děti v okolních obcích, aby škola mohla být vůbec otevřená, chvályhodné. Je to ale jako nevyléčitelnou nemoc „opravovat“ celaskonem. Lidi to k nám nepřivede a jednou přijde rok bez prvňáčků. Začátek konce.

………………………….

Na fotografii vidíte cestu ze Srní na Mechov a dále na Prášily, kde nic, tu nic… Jen uprostřed fotografie velký dům, zájezdní hostinec. Stojí na místě dodnes. Opuštěný. Stejný úhel pohledu by dnes poskytovala naše okna v kavárně, nebýt těch příšerných pistáciových bytovek, které výhled hyzdí.

Na druhé fotografii pak vidíme Srní jako na dlani, a pod šipkou novostavbu původní pošty, dnešní Slunečnou kavárnu!

 
ZAJÍC V PYTLI - jediný před Vánocemi 2016

Pozor, pozor, pozor!

Právě jsme na odchytu zajíců. Pytle se šijou. Pošta je nažhavená. Vánoce za rohem.

Nejdivočejší akce roku se opakuje – kup zajíce v pytli!

Marmelády z naší manufaktury k objednání a dodání dobírkou (200 Kč poštovné, balné dobírečné).

Objednáváte ZAJÍCE V PYTLI, jeden zajíc je tříušatý, tedy 3 kousky z naší nabídky.

Dodáváme DLE NAŠEHO VÝBĚRU, tři kousky a podle toho, co nám přijde pod ruku a co máme.

Druhy ani velikosti nelze v objednávce specifikovat.


Jeden Zajíc v pytli, tedy 3 kusy supermarmošky: přibližně 600 – 700 Kč + poštovné. 
Přejete si víceušatý zajíce? Tedy v balíčku více kusů? Napište, mějte odvahu, uvidíme :-)


Začínáme TEĎ a poslední objednávku bereme 23. října v neděli, zajíci přiběhnou k vám domů mezi 25.10. až 20.11. 2016


objednávky posílejte výhradně emailem na: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

 
Rodí se klenot!

Rémy Martin Champagne Cognac & Blanka Private Reserve 2017


World´s Limited Edition Marmalade

Sto ručně číslovaných a etiketovaných česko-francouzských pokladů z manufaktury Blanky M.

 

Pod šumavskými kopci směrem do jihočeské krajiny se rozkládá region vyhlášeného českého ovoce. Farmáři a tradiční sadaři z okolí Chelčic a Lhenic tvoří nejzdravější a nejkvalitnější jádro lokálních dodavatelů manufaktury Blanky Milfaitové. Ačkoli pro vyhlášená povidla, která bývají vyprodána již v průběhu jejich produkce, čekají nejlepší marmeládařky světa na švestičky typu „scvrklé prdele“, až za první silnější mrazíky, aby ovoce obsahovalo co nejméně vody, bylo maximálně sladké a chuťově intenzivní, marmeládu švestkovou vyrábí manufaktura z ranějších sklizní. Z plodů masitějších, šťavnatých a stále ještě plných slunce babího léta.

A protože se chuť slavného koňaku 1738 Accord Royal nese na štědrých tónech švestky a fíkové marmelády, je Blanky volba více jak zřejmá. Jihočeské švestky v exkluzivní marmeládě doprovodí jihofrancouzské fíky z prvních letošních sklizní a Rémy Martin

Dokonalá vyváženost a výjimečná ekvilibristika zpracování, precizní propojení jednotlivých chutí, hra těch nejjemnějších nuancí, umění detailu i řemeslná zručnost, to jsou rozdíly, které činí Blanky produkty nevšedními, na jejichž základě byly nejen oceněny tři roky po sobě zlatými medailemi z Mistrovství světa a zlatými hvězdami z Great taste awards, ale které ji vynesly na nejvyšší příčky World´s Class Marmalade Maker.

Ano, už bylo odhaleno téměř vše. Nejlepší české švestky a luxusní francouzské fíky doprovodí koňak, v jehož počátku zůstávají autentické metody destilace na kvasinkách v malých měděných nádobách, což již po tři staletí řadí dům rodiny Rémy Martin na absolutní špičku.  Z nejlepších vinic v oblasti Cognac, a to výhradně v Grande Champagne a Petite Champagne pochází hrozny, které po pálení a dozrání ve vypálených sudech z francouzského dubu z oblasti Limousin, dají naší marmeládě nejen závěrečné osvědčení dokonalosti, ale též tu poslední ingredienci, vrcholnou chuť! Přesně, chuť & vůni přivádějící Blanky klienty k dokonalému šílenství, které se postupně… v několika desítkách minut překlopí v oprávněný pocit, že Božská daň, jak se říká části koňaku, která se odpaří v průběhu zrání v dubových sudech, byla plně nahrazena.

Proč marmeládové čarodějky z šumavských lesů používají právě koňak 1738 Accord Royal? Mimo jakékoliv pochybnosti se jedná o logické spojení s legendou! Jedinečnost tohoto koňaku byla patrná již čtrnáct let po jeho první produkci, kdy francouzský král Ludvík XV. Udělil v roce 1738, naprosto okouzlen kvalitou a sofistikovaností prezentovaného moku, Rémy Martinovi velmi vzácné privilegium - vysázet nové vinice v období, kdy to bylo v kraji přísně zakázané. Jsou to relevantní důvody? Mohla si Blanka vybrat z jiných exkluzivních koňaků Francie? Ale ano, mohla, leč jak psáno výše, marmeládová královna hledá královské souznění i prolnutí a… gastronomický půvab! Jen 1738 Accord Royal, jeho švestkovo-fíkovým nádechem posouvá fíkovo-švestkovou marmeládu do světa splněných snů. Nemohla si přát více!

Kouzlo dokonalosti se zhmotnilo. Kdysi o Blance napsali, že je to svérázný druh umělce, který se realizuje vařením marmelády. Dnes si pojďme toto rčení stvrdit limitovanou soukromou sbírkou, kterou šumavská manufaktura právě uvádí na trh.

V kultovních sklenicích Weck o objemu 160g
Cena limitované edice:  1 kus, 738 Kč
V prodeji od 10. října 2016

Produkt je určený ke konzumaci v období 2017, 1.-3. týden.
Dodržte doporučený termín konzumace - garantuje ideální propojení vůní a chutí tohoto výjimečného produktu, který výtečně doprovází pokrmy z jemných i hrubších paštik, především zvěřinových s vlašskými ořechy, a je dokonalým průvodcem světem tvrdých sýrů, jak z mléka kravského, tak ovčího. Například sýr Pecorino Romano Blanky marmeládu zbožňuje!

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Strana 5 z 39
Nae dobroty
TOPlist