Kde žijeme
Kdy se to stane, kdy přijde 1. září… den bez prvňáčků?

Odstěhovala jsem se ze Srní do Pohoří na Šumavě, abych mohla žít na samotě, obklopena jen rodinou, lesy a nejčistším vzduchem mé země, ale také tmou tak dokonalou, až jeden nevěří…, když o letních nocích na zahradě hlavu zaklání, aby mu nic, ale nic z té krásy nahoře neuniklo. Můj příběh je jiný, ano, oceňuji, že v mé obci jsme s E-liškou jediné stále obyvatelky, a s nadšením přijímám, že se k nám nikdo trvale žít nežene. Stejně by to nedal. Samota tu má domov.

Jsou ale místa, kam by obyvatele chtěli lákat. Tvrdí to. Nemají čím a na co, ale tuze moc by chtěli. Škole hrozí zavření pro nedostatek dětí, v krámu mají plesnivou zeleninu a starej salám na hromádce s ještě starším zákuskem, kultura na nule, vyžití sportovní, komunitní či… pod nulou. No hospoda slušná, ale to je trochu málo pro šťastný život mladé rodiny. Nejsou tu služby, obchody, řemeslníci, soukromé firmy, co dají práci a přivedou klienty, turisty, není tu nic. Obec nepomáhá ani v tomto směru - živnostníky ani podnikatele, střední třídu, sůl růstu a prosperity místa, nepodporuje!

A jak moc si tu obec přála nové mladé rodiny? Moc! Nabízí všehovšudy… nic. Až na předražené pozemky za bratru 2 100 Kč za metr. Za menší pozemek na dům tři a půl mega. Bez domečku. Bez zázemí. Bez práce vůkol. Pobídka k osídlení obce Srní jako prase. Výsledek? Dva domy na víkend pro lufťáky, možná tři, za poslední roky. Výsledek z druhé strany? Z obce zmizelo za několik let 30% obyvatel! Naprosto zničující! Devastace sociální struktury obce probíhá sice pomalu, ale jistě; plíživě, ale dokonale.  Z 368 na 245 duší! A pomazaným hlavám je to fuk, postesknou si, jak to stojí za prd a dál se zajímají o jediné. O košili. Kabát tu je povinností, ne zájmem. Mimochodem, z horní Šumavy, ze všech obcí okolo, se Srní vylidnilo nejvíce!

Že už jsem o tom kdysi psala? No jistě, ale štve mě to pořád stejně. Snad ještě více nyní, když na Srní, kde mám kavárnu, několik měsíců v roce přebývám.

Ještě jednou: přes dva tisíce za metr pozemku, který nenabízí „víc“, než šumavský vzduch. Ten má hodnotu nepochybně nedozírnou, leč práci nedá, dlouhodobě dnešní mladé nezabaví, rodinu nenakrmí, na důchod a daně nepřidá, a jistotu z něj máte jedinou - zdraví v plusu. Je to štěstí? Samo, že ano! Je to hodně!  Avšak, „štěstí je krásná věc, ale prachy, prachy si za něj nekoupíš“, jak se vtipně zpívá v jednom starém songu. Štěstí sem mladé aktivní rodiny s dětmi prostě nepřitáhlo.

Vojenské lesy a statky, zemědělské družstvo, pily, park, ale i Solo Sušice a další velcí zaměstnavatelé v perimetru jedné hodiny dojezdu buď již neexistují, případně práce dávají málo, či místním nedávají vůbec, protože protěžují zaměstnávání (najímání) agenturních pracantů z daleka, co za půl ničeho makají, dokud mohou. A pak je nahradí jiní, bez kořenů, bez propojení budoucnosti vlastní s místem, bez zájmu o veřejný prostor.

Co z toho pramení? Za jednu generaci, bohužel, tu bude hodně starých domů k prodeji. Vybydlených, neudržovaných. Nebude tu slyšet dětský smích. Obec právě vrazila půl milionu do střechy místní školy, chvályhodné. Loví děti v okolních obcích, aby škola mohla být vůbec otevřená, chvályhodné. Je to ale jako nevyléčitelnou nemoc „opravovat“ celaskonem. Lidi to k nám nepřivede a jednou přijde rok bez prvňáčků. Začátek konce.

………………………….

Na fotografii vidíte cestu ze Srní na Mechov a dále na Prášily, kde nic, tu nic… Jen uprostřed fotografie velký dům, zájezdní hostinec. Stojí na místě dodnes. Opuštěný. Stejný úhel pohledu by dnes poskytovala naše okna v kavárně, nebýt těch příšerných pistáciových bytovek, které výhled hyzdí.

Na druhé fotografii pak vidíme Srní jako na dlani, a pod šipkou novostavbu původní pošty, dnešní Slunečnou kavárnu!

 
ZAJÍC V PYTLI - jediný před Vánocemi 2016

Pozor, pozor, pozor!

Právě jsme na odchytu zajíců. Pytle se šijou. Pošta je nažhavená. Vánoce za rohem.

Nejdivočejší akce roku se opakuje – kup zajíce v pytli!

Marmelády z naší manufaktury k objednání a dodání dobírkou (200 Kč poštovné, balné dobírečné).

Objednáváte ZAJÍCE V PYTLI, jeden zajíc je tříušatý, tedy 3 kousky z naší nabídky.

Dodáváme DLE NAŠEHO VÝBĚRU, tři kousky a podle toho, co nám přijde pod ruku a co máme.

Druhy ani velikosti nelze v objednávce specifikovat.


Jeden Zajíc v pytli, tedy 3 kusy supermarmošky: přibližně 600 – 700 Kč + poštovné. 
Přejete si víceušatý zajíce? Tedy v balíčku více kusů? Napište, mějte odvahu, uvidíme :-)


Začínáme TEĎ a poslední objednávku bereme 23. října v neděli, zajíci přiběhnou k vám domů mezi 25.10. až 20.11. 2016


objednávky posílejte výhradně emailem na: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

 
Rodí se klenot!

Rémy Martin Champagne Cognac & Blanka Private Reserve 2017


World´s Limited Edition Marmalade

Sto ručně číslovaných a etiketovaných česko-francouzských pokladů z manufaktury Blanky M.

 

Pod šumavskými kopci směrem do jihočeské krajiny se rozkládá region vyhlášeného českého ovoce. Farmáři a tradiční sadaři z okolí Chelčic a Lhenic tvoří nejzdravější a nejkvalitnější jádro lokálních dodavatelů manufaktury Blanky Milfaitové. Ačkoli pro vyhlášená povidla, která bývají vyprodána již v průběhu jejich produkce, čekají nejlepší marmeládařky světa na švestičky typu „scvrklé prdele“, až za první silnější mrazíky, aby ovoce obsahovalo co nejméně vody, bylo maximálně sladké a chuťově intenzivní, marmeládu švestkovou vyrábí manufaktura z ranějších sklizní. Z plodů masitějších, šťavnatých a stále ještě plných slunce babího léta.

A protože se chuť slavného koňaku 1738 Accord Royal nese na štědrých tónech švestky a fíkové marmelády, je Blanky volba více jak zřejmá. Jihočeské švestky v exkluzivní marmeládě doprovodí jihofrancouzské fíky z prvních letošních sklizní a Rémy Martin

Dokonalá vyváženost a výjimečná ekvilibristika zpracování, precizní propojení jednotlivých chutí, hra těch nejjemnějších nuancí, umění detailu i řemeslná zručnost, to jsou rozdíly, které činí Blanky produkty nevšedními, na jejichž základě byly nejen oceněny tři roky po sobě zlatými medailemi z Mistrovství světa a zlatými hvězdami z Great taste awards, ale které ji vynesly na nejvyšší příčky World´s Class Marmalade Maker.

Ano, už bylo odhaleno téměř vše. Nejlepší české švestky a luxusní francouzské fíky doprovodí koňak, v jehož počátku zůstávají autentické metody destilace na kvasinkách v malých měděných nádobách, což již po tři staletí řadí dům rodiny Rémy Martin na absolutní špičku.  Z nejlepších vinic v oblasti Cognac, a to výhradně v Grande Champagne a Petite Champagne pochází hrozny, které po pálení a dozrání ve vypálených sudech z francouzského dubu z oblasti Limousin, dají naší marmeládě nejen závěrečné osvědčení dokonalosti, ale též tu poslední ingredienci, vrcholnou chuť! Přesně, chuť & vůni přivádějící Blanky klienty k dokonalému šílenství, které se postupně… v několika desítkách minut překlopí v oprávněný pocit, že Božská daň, jak se říká části koňaku, která se odpaří v průběhu zrání v dubových sudech, byla plně nahrazena.

Proč marmeládové čarodějky z šumavských lesů používají právě koňak 1738 Accord Royal? Mimo jakékoliv pochybnosti se jedná o logické spojení s legendou! Jedinečnost tohoto koňaku byla patrná již čtrnáct let po jeho první produkci, kdy francouzský král Ludvík XV. Udělil v roce 1738, naprosto okouzlen kvalitou a sofistikovaností prezentovaného moku, Rémy Martinovi velmi vzácné privilegium - vysázet nové vinice v období, kdy to bylo v kraji přísně zakázané. Jsou to relevantní důvody? Mohla si Blanka vybrat z jiných exkluzivních koňaků Francie? Ale ano, mohla, leč jak psáno výše, marmeládová královna hledá královské souznění i prolnutí a… gastronomický půvab! Jen 1738 Accord Royal, jeho švestkovo-fíkovým nádechem posouvá fíkovo-švestkovou marmeládu do světa splněných snů. Nemohla si přát více!

Kouzlo dokonalosti se zhmotnilo. Kdysi o Blance napsali, že je to svérázný druh umělce, který se realizuje vařením marmelády. Dnes si pojďme toto rčení stvrdit limitovanou soukromou sbírkou, kterou šumavská manufaktura právě uvádí na trh.

V kultovních sklenicích Weck o objemu 160g
Cena limitované edice:  1 kus, 738 Kč
V prodeji od 10. října 2016

Produkt je určený ke konzumaci v období 2017, 1.-3. týden.
Dodržte doporučený termín konzumace - garantuje ideální propojení vůní a chutí tohoto výjimečného produktu, který výtečně doprovází pokrmy z jemných i hrubších paštik, především zvěřinových s vlašskými ořechy, a je dokonalým průvodcem světem tvrdých sýrů, jak z mléka kravského, tak ovčího. Například sýr Pecorino Romano Blanky marmeládu zbožňuje!

 
Fejzbůkové hnojiště

Ležím na sterilním studeném lůžku v obří ratejně podivně prázdného hotelu, kde ozvěna buší do uší, duní do spánků, zalézá do posledních zatáček závitů plně šrotujícího mozku…; jsem v krásném kraji kdysi hladových a porobených sedláků, co po jarní vzpouře dostali na frak, vůkol tma tmoucí, dcerky spokojeně oddychují a já… já se snažím zaznamenat, jak intenzivně tluče srdce spící tříleté. Jen tak. Ale nedaří se. Nedávám asi řádně pozor a moje myšlenky odbíhají trestuhodně k čemusi, co mě dlouhodobě trápí a o čem doma stále mluvíme, tu klidněji, jindy s určitým napětím, vždy ale bez rozumného závěru - co s tím. Stejně tak dnes. To jsem se rozčílila fakt pěkně.

Tíží nás diskuze na sociálních sítích. Nesmějte se, neťukejte si na čelo, je to ohavná situace! Je to též jeden z důvodů, proč je, ty sítě, pomalu, ale jistě opouštím.

Trápí nás posty, kterými jednotlivci (mnohdy za vydatné podpory e-davu) útočí na názorové oponenty. Ano, napsala jsem slovo „diskuze“ a o řádku níže „útočí“. Jak to jde dohromady?

Kdybych na to měla hlavu, poptala bych se Aristotelových zápisků o sofistických důkazech, nebo o něco srozumitelnějšího Schopenhauera. Budím muže a hledáme odpovědi spolu. Víme, že je to špatné, co se děje. Však nechápeme stále, co k tomu ty jinak chytré, úspěšné a vzdělané lidi vede? O nich je řeč. Absence pokory, respektu, moudrosti a důvěry v sama sebe, jsem přesvědčená - leč oni se prezentují světu právě plni respektu k druhému, plni nedozírné moudrosti v mezích dokonalé důvěry v sebe sama.

Není se co divit, říkáte? Snad máte pravdu, snad… u prostších duchem, méně vzdělaných, pod vlivem návykových látek, či sžíraných těžkým komplexem, ale jak to jde do kupy s těmi druhými, co se za lepší (spíše nejlepší) část společnosti odvážně považují? Jak to, že nejhnusnější urážky názorového oponenta, nejpřízemnější flusance, nejzrůdnější slova směrem k tomu, komu (povětšinou politicky) nefandí, jdou právě od nich. Směšné, kdyby nebyly tak tragické, pak jsou jejich FB údery z kategorie „vysmívajících se dětí na prvním stupni“, údery pod pás formou trapného poukazování na výzor, kdy sám názor vše pouze odstartoval. Mnohdy si říkám, že to musí být vtip, nepovedená ironie, že to prostě není pravda.  A pak se ptáme jeden druhého, proč jsme u toho.

Psala jsem o tom nejednou, jak již ve starém Řecku stavěli „mimo obec“ ty, kteří v diskuzích neuměli argumentovat rovně k věci, ad rem, ale stále cíleně a podle sklouzávali falešnými argumenty k osobě oponenta, ad personam. Situace se nelepší. Stále více trpím, kdykoli se k podobné iracionální přestřelce „faktů“ či „fakty“ dostanu, byť jako pozorovatel či posléze jako čtenář. Nu dobrá, řekl by jeden, hlupák argumentuje k osobě. Pravda však je naprosto opačná. Nechutně k osobě argumentují četní intelektuálové, lidé, kteří si zakládají na své pozitivní širokospektrální e-sebeprezentaci tak, že někdy až čučím s pusou dokořán. Stále častěji jsou to ti, kteří se samovolně posouvají do role názorového lídra. Je mi té situace líto. Nejeden z nich mi zaslal žádost o přátelství na FB a tak se mi občas jejich blitky na adresu oponentů objeví v počítači. Je to tak nechutné. Už pár let mám pocit, že Facebook lidi nespojuje, moc (s výjimkami) nepomáhá, ale polarizuje, rozděluje na nepřátelské entity a díky anonymitě, drze vlezlé mezi slušné lidi, trýzní a posléze ničí, co potká. Z lidí si vybírá to nejhorší, dává tomu vzklíčit, akceleruje úpadek, aby zmařil vše okolo i uvnitř. Že jsou výjimky? Ano, ale ty to nespraví!

Proč jsem se k tomu dnes vrátila? Včera večer, jako vlastně téměř každý den, táhl ze sousední hospody domů místní výkvět. Notorici, tykve, bouráci s (ne)dokončenou základkou a všichni na draka. Na mol. Jejich výkřiky tichou šumavskou nocí mířené tu na starostu, tu na premiéra, tu na trenéra nároďáku nebo Boha, byly stejně argumentačně kvalitní, jako ony FB posty v prsa se bijících prýdemokratů, cosijakoliberálů, prostě těch správných kluků. Suverénů, kteří často a ostentativně „umakartovými čely“ ze čtvrté cenové opovrhují. Nemám řešení. Jen jsem si posteskla.

Půjdu nakojit osmiměsíční, a vám jeden Shopenhauerův důležitý postřeh:
„Myslet může jen málokdo, avšak mínění chtějí mít všichni.“
Bože, jak trefné k dnešnímu „zamyšlení“ :-)

 
„Krajské volby“ a Marmeládová královna

Předposlední soutěžní termín letošního seriálu časopisu Krásný venkov o Marmeládovou královnu dne… s Marmeládovou královnou, byl prostě super. Tisíce lidí, vyprodáno a soutěž měla říz. I rvačka o bedny prázdných kultovních sklenic Kilner, kdy jedna přijde až na 150 Kč, které jsme během vyhlašování vítězů dali zájemcům k dispozici, měla "nečekaný" říz :-)

Ten měla i louková dílnička, kde Pavlína, v civilu šéfredaktorka magazínu Krásný venkov, řádila s dětmi, rodiči i mnohými singl tatínky, a společně vytvářeli řadu dokonalých strašidel i bubáků ze slámy a potřebných propriet.

Říz měla také naše marmeláda v místě vařená, z nebílovských nádherných a šťavnatých jablíček s Aperolem! Bomba! I boží prababička příbramská si dala… panáka Aperolu & marmošku na lžičku, a pak řádila s E-liškou k nezastavení :-) Zde bych ještě jednou ráda poděkovala Ivance a Martině za nenahraditelnou pomoc - bez vás by nic nebylo, jak bylo. Paráda a smekám, čarodějky moje!

Organizátoři na jedničku, hosté na jedničky dvě, sluníčko na jedničky tři. Ronja lezla po trávě jako o život, E-liška řádila jako Černá ruka a pan P. koukal Jitce za gatě!

Říz měla i vítězná marmeláda, kterou byla papričková s čili papričkou od marmeládové šikulky paní Hájkové - gratuluju převelice a současně gratuluju ostatním deseti oceněným, byla to paráda! Nezapomeňte, že poslední možnost uspět, a vyhrát milé ceny, je příští sobota 1. října na Kuksu! Svatohubertská slavnost pořádaná Řádem svatého Huberta.

Tady bych mohla skončit s reportem, avšak neskončím, protože vše říz nemělo! Na pódiu, a během vyhlašování, jsem bohužel potkala jednoho kdysiministra, nyní europoslance, jak „odborně“ posuzuje vzorky v paralelní soutěži sladkého pečení, a koná tak sobě sama dobro v kampani před krajskými volbami. Bylo mi smutno. Odborník na vše.

U výjezdu pak jsem si počkala, až po propiskách lačnící tu vytouženou reklamní obdrží, bo tvořili zácpu silniční přímo dokonalou. Nejedna propiska letěla natotata rovnou do křoví. Logo na ní patřilo politické straně, pod jejíž křídla se štrůdloznalec uchýlil. Kdysiministr si udělal z této krásné akce soukromo-politické promo! To mě moc nenadchlo. Vlastně bych to napsala jinak, ale mám se prý mírnit, že už tak dost čůrám proti větru.

A pak jsme dojeli domů unavení. Běžně člověku stačí být „trhovcem“, a pokud mu to prodává, je po pár hodinách dokonale down. My k tomu ještě přijímáme vzorky, ty hodnotíme a odměňujeme soutěžící. Není to úplně o čistou hlavu :-) No, a aby toho nebylo málo, souběžně ještě v místě vaříme marmelády. Vše pěkně pospolu v několika hodinách. Někdy ani netuším, se vám přiznám, kdo tam za mnou byl, s kým jsme se fotila, komu a co do knihy napsala, a zda jsem vůbec jedla a čůrala. A přesto je to super jízda s vámi všemi! Díky!

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Strana 6 z 40
Nae dobroty
TOPlist