News z Expo 2015, z expedic i manufaktury
Příběh psaný do vody… Ediční plán 2016, a čest být opět AAA autorem!
Úterý, 16 Srpen 2016 20:32

Západní pobřeží Orknejí, tzv. Severních ostrovů Skotska, lehce před jedenáctou v noci. Zapadá slunce. Pokouším se napsat další stránku Příběhu psaného do vody, vzadu v dodávce muž uspává Miu a E-lišku, a přede mnou se odehrává nejkrásnější představení úžasného divadla jménem svět. Zapadá slunce.

Blik. V emailu mi přistane odkaz od jedné z vás, že… Ediční plán MF pro podzim a zimu 2016 je na světě. První v naučné literatuře, AAA autor, prezentační dvoustránka. No pane! Tak v listopadu! Já už se nemohu dočkat, ale vím, co všechno nás, můj tým, moji rodinu ještě čeká, než odevzdám poslední stránku, poslední fotku a budu nedočkavě vyhlížet kurýra z tiskárny…

Moc se těším, až se mi první čtenáři ozvou a vrátí mi to, proč jsem byla devět měsíců na cestách, proč právě teď a tady, v té dodávce na sedačce spolujezdce píšu…

Ediční plán MF

 
Po osmi měsících Ostrovní expedice finišuje... jsme v cílové rovince!
Pondělí, 08 Srpen 2016 07:00

Opět on the road, a… poslední dva měsíce „prázdnin“. Přesněji poslední tisíce kilometrů Volvo & Blanka Milfait Rallye 2016. Držte nám palce, prosím!

Na rozhraní Severního moře a Atlantiku se nachází nejsevernější skotské ostrovy. Vlastně souostroví desítek ostrovů jménem Shetlandy. Mírné počasí díky Golfskému proudu mne nalákalo, nebude tak zle. Uvaříme bobule s pivem z Valhally! To bude panečku marmoška pro pořádně divoký chlapy! A věřím, že i holkám bude chutnat! Ale Shetlandy mne lákají ještě z jednoho důvodu, jsou respektovanými tištěnými průvodci označovány jako šesté nejméně lidmi dotčené místo na světě… však na některých ostrovech souostroví žijí jen desítky velmi soběstačných ostrovanů. No pane!

Poté lodí dolů, směr Prasečí ostrovy. Tedy, přesněji souostroví Orkneje. Neolitický svět. Nejzachovalejší v Evropě. Další kouzlo našeho předposledního cíle! Chtěla bych zavítat na ostrov Gairsay, obydlený jednou jedinou rodinou, která má výsostné právo vydávat vlastní poštovní známky! To je můj kraj :-) Uvaříme spolu marmeládu těch nejodvážnějších lidí.

Jedním z posledních trajektů expedice se dostaneme ještě níže, na Na h-Eileanan a-staigh, a po několika dnech pak přeplujeme Hebridským mořem na Innse Gall. Ano, Vnitřní a Vnější Hebridy s mýtickým An t-Eilean Sgitheanach, Okřídleným ostrovem, který možná znáte pod jménem Skye.

Těším se! Obě holky v autě, stan k tomu, vařič a mísu na marmeládu. Pohory, sekeru a foťák. Expedice zde pomalu končí.

V Irském moři pak navštívím tajemný malý ostrov, kam turisté nesmí. Seznámím se s prastarou odrůdou jabloně, co je chráněná jako královské klenoty, a u mladé paní Lynch uvařím poslední evropskou expediční marmeládu.

……………………………

Konec září nás zastihne kdesi v Polynésii. Asi. Nebo Mikronésii, možná Indonésii či v Malajsii? Sama nevím. A jak znám pana P., dovím se to až na letišti :-) Tam definitivně hodím do marmeládové mísy poslední ovoce expedice. Napíšu poslední řádky Příběhu psaného do vody a vrátím se ro reality všedních dnů. Na jak dlouho?

 
E-liška Anna je tu s námi 3 roky. Nevěříte?
Středa, 13 Červenec 2016 20:40

Ušmudlané dítě stojící opřené o milíř, kde si připravujeme dřevěné uhlí na těžší časy. V ručkách zesláblých dětskou prací od nevidím do nevidím (je tu Polární noc) třímá otlučený ešus, a se slovy... to jsou naše těstovinky maminko, mi nabízí k snědku jehličí a kůru na kousky lámanou. Kručí mi v břiše. Pravda je, že hodinu máčené ve vodě s borůvkama se to dá i spolknout.

V kobce je celý den tma. Svíček máme málo. Když otevřeš poklop, abys vyvětral, nalítne dovnitř letka komárů. Též hladová. Nevybereš si. Čoud z otevřeného ohně pálí do očí celou noc, nikdy nevíš, kdy začne hořet i chatrné lože z listí a prken, co vyplavila velká voda. Chvilku nedáváš pozor a pavouci se procházejí po holých zádíčkách snících holčiček, co zaspávají na starých ovčích houních dobu. Ano, tu dobu, co slávou a úspěchem neposkvrněná. Oči se mi klíží únavou. Budou čtyři hodiny ráno.

Ta E-lišky očka jsou „vševypovídající“, viďte :-) Však svět není růžový, je jaký si ho uděláš! Milujeme se.

Ano, měla narozky, včera. Třetí. A je asi poznamenaná, bo se narodila v dodávce na dálnici, svůj pokojík na Pohoří viděla jednou na týden, tři roky cestuje chuděra po světě, hračky jí nekupujeme a bonbón říká zmrzlým jahodám. Jiné děti slaví u Mekáče nebo zavalené dárky z barevných obchodů, E-liška si vymínila chaloupku z mechu, klacíků a bláta. Půjčil nám ji hodný skřítek v Mattisově lese. Kdesi ve švédské divočině. A protože je dětská práce nejlevnější, dostala dárkem dva první kastrůlky Mauviel :-)

Ale kdepak, nekecám, koukněte na video z naší nové chýše TADY.

Nebo na fotky z rána po oslavě ZDE.

P.S. Přiznávám, zuby si ten večer nečistil nikdo, a nohy zůstaly od borůvek nemyté. Nemáme boty.

 

Bohužel jsem fotky i video dala dřív na FB, než sem. Nebyl po ruce počítač… Kdo na FB není, neuvidí, pravda, kde je pravda.

 
Proč? Protože… Švédsko!
Pondělí, 11 Červenec 2016 22:19

Povím ti příběh, který se stal tehdá. A druhý, ten dnešní.

Dobrý den, povídá on obsluze u benzínky, prosím vás, mám problém. Poruchu. Potřebuji servis. Hm, odvětí obsluha, no však, tak jo. A zase něco cvaká do počítače. No a dáte mi, prosím, nějaký kontakt, adresu, kde budou mít otevřeno ještě teď večer, pokračuje on. Obsluha zvedne oči, nechápavě se rozhlédne a ukáže za sebe, no tady přeci, dodá. Jemu spadne kámen ze srdce, konečně záchrana. Príma. A zavoláte mi někoho? Uměj anglicky? Obsluha otevře pusu, po chvilce ji zavře, usměje se, a jo, dodá, cizinec. No, vjezd je z druhé strany. On vyběhne ven, nastartuje své postarší Volvo a vjede druhou stranou do hangáru… kde na dvacet servisních míst, boxů, snad úplně nových. Ale ani jeden mechanik. Projde hangárem zpět k obsluze benzínky a rozhodně, prostě se nenechá odbýt už, požaduje servisáka. Někoho, kdo pomůže. Někoho v montérkách s logem Volvo a s rukama trochu od kolomazi. Někoho, kdo ty brzdový destičky vymění. Tady... na kraji Stockholmu.

Ale však destičky, vysvětluje obsluha, najdete podle typu vozu támhle v regálu. A dále se věnuje počítači. On vezme destičky, vrátí se k pultu a čeká. Obsluha opět mile a trpělivě dodá. Destičky máte, stojí stovku, box kde je víte, ten nestojí nic. Tak hodně štěstí. Cože, valí oči vyděšený řidič?! Jako v transu jde zpět k vozu, koukne do boxu, kde od zvedáku po nejlepší šroubovák, od montérek s tím logem Volva na laclu, přes nejnovější elektrické nářadí po úklidové prostředky, od umyvadla s ručníkem, přes místo k převlečení po knihovničku, kde manuály na všechna Volva v provozu… a nikdo nic nehlídá, vše je nové, krásné a ta dílna dokonce voní! On je zmatený! Kde je sakra dozor. Kde se mám nahlásit. Kde je předávací dokument. Kde je hmotná zodpovědnost k podpisu. Kde jsou manuály k použití hydraulických zvedáků a páprda, co k tomu proškolí? Kde je placení záloh na všechny ty serepetičky, který možná poškodí, či zničí?

On najednou neví co a kudy a proč, ale dá to! Odjíždí spokojený, s opravenou károu, umytý, nadšený a… nikoho v tom Stockholmu neuvěřitelný zážitek jednoho Čecha nezajímal :-) Jak to?!

Dnes u majitele domečků, z nichž si jeden pronajímám. A klíče, ptám se? Jaké, odvětí majitel? No říkal jste, že támhleta chatka je naše na přespání, tak od ní. A proč potřebujete klíče, diví se majitel, který se o několik podobných chatek v lese u jezera stará. Abych si přeci odemkla, trdlo ušatý, chtěla bych dodat, však on mě zaskočí (opět) a doplní: chata je odemknutá, klíče nemáme a vy je nepotřebujete, je vybavená, vše tam funguje, ať se vám tu líbí a až budete odjíždět, zamávejte… Je to pouhý den cesty z Čech. Nejsme poprvé ve Švédsku. Pořád to ale zaráží. Tenkrát i dnes. I proto sem tak rádi jezdíme.

Proč to tak nejde u nás? Neptejte se mne. Ptejme se všichni sebe!

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Strana 1 z 83
Nae dobroty
TOPlist