News z Expo 2015, z expedic i manufaktury
Moje druhá kniha má tvář!
Úterý, 31 Květen 2016 08:09

Klidně to povím na plnou hubu, jsem pyšná!

Přiměřeně :-)

Mám téměř definitivní titulku knihy, ačkoli nás ještě čeká jedno velikánské focení s cílem… najít fotku ještě prdlejší :-) Mám skorem půlku rukopisu v šupliku, kusem se již probírá nakladatel! A máme za sebou polovinu druhé expedice, té, co jí říkáme Ostrovní - naše první dcera tak je už téměř tři roky na cestě a druhá… se na ní narodila. Za čtyři měsíce se usadíme (na chvilku) a pozveme vás všechny na křest, a na jeden extra sabat marmeládových čarodějek! A pak zase zmizíme!

Druhá polovina „Volvo & Blanka Milfait Rallye 2016“ zavítá ještě na sedm ostrovů severozápadní Evropy a do Polynésie, nebo snad Karibiku. Uvaříme ještě hromadu exotických marmelád, z každého ostrova přivezeme príma recepty lokálních dobrot, a dnes se musím ještě k jedné věci přiznat.

Hm, prostě TO musím napsat férově a předem.

Můj „Příběh psaný do vody“ bude ještě méně o receptech, než POV.
O to více bude… o životě. O lidech. O snech. O lásce. I o vás!

Říjen 2016 u všech dobrých knihkupců, u nás i v Marmeládové pojízdné „knihovničce“, nebo na besedách, které ještě letos před Vánocemi stihneme!

Piště si tedy šupem do kalendáře:
„říjen 2016... a já nutně potřebuju tu novou Meruňky knížku, prej je to pěkný maso, ač je o marmeládách!“

 
„Vy ste se zbláznila, Blanko… Ale, můžu ještě jednou, můžu na půl hoďky?“
Neděle, 15 Květen 2016 15:33

Takhle nějak to v sobotu vypadalo v šumavských lesích… pár testovacích řidičů nebylo dokonce možné zastavit, rozhodli se, že sexy Seveřanku proženou přes Čeňkovu pilu až na Horskou Kvildu, Filipovu Huť a Modravu. Jedna paní nechtěla z auta už ani vystoupit, a sympatický pán ve čtvrté jízdě prohlásil, že nechce ani z Volva, ani ze Šumavy. Kdo to tu zná, ten ví, že není lepší tratě na testování nejlepšího esúvéčka roku.

Několika desítkám zájemců se vyplatilo namísto do městských showroomů dorazit na horní Šumavu, do středu Národní parku, a zažít naprosto neopakovatelné. Zažít Volvo XC90 D5 Insciption. Jedna bláznivá holka jim půjčí novotou vonící mezikontinentální střelu za dva a půl, nově osazenou modifikací Polestar (přes 230 koní, 8 rychlostí v automatické převodovce, na špičkových pneumatikách Continental ContiSportContact 5 o rozměru 275/45/20, se vzduchovým podvozkem a s vícero kamerami, než má Městská policie ve Lhotě, a se zapomenutou bednou marmelád v kufru), když poté z terasy u kapůča a při kojení spokojeně pozoruje cvrkot. Proč? Protože… to za to stojí! Protože nejlepší věci se mají sdílet! Protože je třeba dávat odpovědi, probouzet sebevědomí a vyvracet hoax, že ten čtyřhrnek nejede.

Nejede? Někdy ke konci dne se z ničeho nic objevil pán. Docela tichý, usměvavý a… první, kdo si chtěl sednout za volant hned. Jako spolujezdce dostal pana P. a vyrazili. Bude mi stačit pár minutek, děkuju, jen se utvrdím, povídá. Kopcem dolů na Čeňkárnu přerovnal pan jezdec vše dobře srovnané v kufru, cestou nahoru, je to pár kilometrů serpentýn, už bylo jasné, že to není… obyčejný zájemce, amatér. Pan P. se snažil udržet v závěsu mezi madly nad dveřmi. Ale nevedlo se. Jezdec jel velmi bezpečně, přesto neuvěřitelně… proaktivně, když nesedí slovo „rychle“. Věděl, uměl. Některé otevřené zatáčky, kde bylo dobře vidět, dokázal atakovat na hranici adhese dvou a půl tunové Seveřanky. Několikrát si ručně podřadil, využíval celé spektrum způsobů dobrzďování do zavřených mokrých serpentýn a… jako kdyby k němu auto přirostlo! Když zaparkoval zpět před Blanky kavárnou, nechal motor v běhu. Bylo to zapotřebí. I po pár minutách po vypnutí se Seveřanka divoce ochlazovala… Helejďte, kdo vůbec jste, ptá se pan P. onoho „podezřelého“ muže. Omlouvám se, nepředstavil jsem se, Jan B. pracuji jako vývojář u Porsche, speciálně pro Cayenne. Vracím se z testování Porsche na dvanácti mílovém okruhu v italském Nardó, jen na pár dnů v Čechách, a pak mažu dál. Na testy do Španělska. Ráno jsem slyšel, co to tu dnes provádíte, tak jsem tady! Aha, čučí pan P. jako z jara, a už se zmůže jen na „doplňující“ dotaz, co musí každého odzbrojit :-) Ehm, copak si o tom autu myslíte? Jak se vám jelo s devadesátkou? No, povídá onen jezdec, to je prostý, koupil bych jí z fleku.

Akce to byla parádní, zájemce zajímaly technické detaily (třeba průměrná spotřeba 7.4 litru na 100 - 90% cest s rakví na střeše a na zimních kolech, s klimatizací zapnutou a často používaným přídavným topením) i různé vychytávky zpříjemňující cestování. Také famózní volví bezpečnost se probírala a moře zkušeností, které Blanky tým při posledních 20 000 kilometrech za 3 měsíce se Seveřenkou nasbíral. To vše s plně naloženým autem po střechu a dvěma dětmi na palubě, z nichž mladší dcera se cestou i narodila. Však devět zemí, několik ostrovů, dálniční rekordní létání, malé okresky, hromady sněhu i ledu, nejvyšší stoupání Evropy a vyschlá koryta řek, skalnaté útesy, bahenní koupele i brody, pomalé pojížďky velkoměsty… je drobná zkušenost k dobru :-) To vše utváří pestré penzum informací, zkušeností a zážitků, které jsme v sobotu se zájemci o „Žít jinak, žít Volvo“ sdíleli. Možnost se za volant posadit osobně, a trochu Seveřanku prohnat, byla už jen třešničkou na dortu.

Blanka k tomu dodává: „Tahle sexy Seveřanka, co má na kontě více světových ocenění než já, mě krutě motivuje a myslím, že by ji měl poznat každej! Teď už víte, proč to dělám? Protože Volvo je život! Chytne tě za srdce a poblázní, chytne tě za prdel a nepustí!

Na fotografii Veronika, první testovací jezdec dne.

Tři zájemci, kteří se šumavského testování účastnili, jsou rozhodnuti: Volvo domů!

 
Přijď se svézt se sexy Seveřankou :-)
Pátek, 13 Květen 2016 16:52

CELOU SOBOTU 14. května, OD 11h do 18h

MOŽNOST TESTOVACÍ JÍZDY ŠUMAVSKÝMI KOPCI

Proč to dělám?

Protože to za to stojí :-)
Protože nejlepší věci se mají sdílet :-)
Protože Volvo je život!



A protože můžete vidět a vyzkoušet stroj, kterým s E-liškou a Ronjou absolvujeme letošní Ostrovní expedici.

Více najdete na našem FB profilu.

 
Upřeným pohledem pozoroval...
Pátek, 06 Květen 2016 21:04

Hluboko pod námi je jezero Serre-Ponçon, jsme v Alpes-de-Haute-Provence, sluníčko pálí a já se vracím z posledního jižního ostrova naší Volvo & Blanka Rallye 2016. Teď už zbývá „jen“ Polynésie a desítka severských ostrovů…

Pomalu projíždíme nad břehy, roky a často se sem vracíme, ale dnes si vybírám jinou cestu, neznámou, výše nad vodou. V jeden moment pravotočivá zatáčka, za mnou dvě auta a v protisměru motorka. Zpomalím, auto podřadí, do zatáčky není vidět - běžné proplouvání serpentýnami, tisíckráte stále stejné.

Ne, tohle není možný, to není pravda! V podstatě mě nezajímá dopravní situace, šlapu na brzdu, pan P. se málem zlomí v pase, Ronja zapluje hlouběji do autosedačky a v kufru se cosi pohne. I ostatní účastníci (asi) brzdí. Jednou rukou otevírám dveře, druhou řadím na automatu P a beru partnerův mobil, je první po ruce. Sakra, ještě pás. Byla to snad vteřina a jsem venku. Přiznávám, řídím občas bosa a zrovna tak bosa právě vyskakuji ven, a dvěma kroky jsem na levé straně vozovky! Musím se krotit, až teď mi došlo, jakej je to kus, a je jen dva metry od mého nosu, na kterém může nechat zrak!

Tohle nevzdám, říkám si a už je jedna noha za svodidly. Fotím. Metr a půl. Kruci fix, to píchá. Kamínky, klacíky, a taky nějaké odpadky, ale na boty nebylo ani pomyšlení. Jsem na jeho straně hřiště. Slyším, jak dýchám, jak mi bije srdce, jak mi proudí krev žilami. Jak mi teče pot mezi lopatkami za kalhotky, šimrá mrcha a já se musím soustředit. Ještě krůček. Máme k sobě lehce přes metr, sednu si na bobek, jsme stejně vysocí. Nebojí se, ví, kdo je tady pánem. V noze mám první trny.

Pak po silnici projede pako na čtyřkolce, příšerný zvuk! Ten, co mi hledí do očí, se zlehka otočí, pomalu roztáhne křídla, nespěchá, stále se nebojí, jen ho to… přestalo bavit. A za ním sedí druhý! Prvně jsem ho neviděla! Moje jistota je fuč, trochu se i leknu, zavrávorám, dřepnu si, telefon mizí v křoví, ale nemohu se odtrhnout. Snad dva a půl metru rozpětí, nádherný bílý krk, klofák, že by mi vytrhnul páteř „jen tak“, a ty příběhy, ta pověst, co ho provází...

Seděla jsem na skále se supem bělohlavým a jeho kámošem, a nepodělala se strachy. Nestihla jsem to.

Před měsícem jsme na Krétě v horách filmovali a fotili orly, v letu na deset metrů, ale tohle je…

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Strana 6 z 87
Nae dobroty
TOPlist