News z Expo 2015, z expedic i manufaktury
Na Sicílii se rozzářila hvězda… kdepak kometa, stálice jako hrom!
Pátek, 05 Únor 2016 03:56

 

Ve starobylém přístavu Messina, kterému dali jméno Řekové v dávných dobách, ve městě, co vstupní branou do mnohdy těžce uchopitelného a ještě hůře pochopitelného čarokrásného divnosvěta jménem Sicílie, za nemálo čoudivé asistence sopečného trojúhelníku Etna, Stromboli a Vulcano… Tak tady, daleko od našeho domova v Pohoří na Šumavě, se včera před půlnocí a za divoké bouřky metající blesky zálivem… narodila moje malinká sestřička s pracovním názvem Minipecička.

Bude asi po mě, protože je malinká už teď, má 3 kila a půlmetřík. Ale je tuze krásná. Já mohla být u toho, ale volala maminka, že „jde na věc“, abych přijela. Za 3 minuty volala zase, že už je hotovo. Tak rychlé to bylo! Maminka právě odpočívá, je úúúúúplně v pořádku a chechtá se stále dokola. Tatínek tu dělal psí kusy, s dědou se plácali po zádech, předvádí medvědí tanec, a prej to půjdou oslavit… Jak znám dědu Antonina, dají si nejspíše domácí chleba od tety Nuory, okurky od Barušky babičky a horské lardo na pěst vysoký, co zrálo v kameninových mísách zahrabaných v zemi. Jo, že nevíš, co je místní lardo? Pořádnej špek z jedinečného druhu černých divokých Nebrodských prasat. To se asi kluci zmastěj :-)

Tak to oslavte také podobně!

A jejda, zapomněla jsem málem, moje malá sestřička, původem ze Sicílie, krve šumavské a s římským bydlištěm po tatínkovi, se jmenuje: Mia (protože je Moje) Ronja (protože je dcerou loupežníka, zrozenou za hromů a blesků) Milfait (protože je od maminky)!

A víte co, už teď jí miluju! E-liška!

Volvo & Blanka Milfait Marmalade Rallye… už jede ve čtyřech, jupííííjááááhééééj!

 
Meruňka posílá pusu a děkuje!
Čtvrtek, 04 Únor 2016 07:27

 
Proč čekat na porod v posteli :-) Den "D -2" v Castelmola
Pondělí, 25 Leden 2016 18:45

Šplhačka hore to byla, to jo, ale... stejně to nepomohlo :-) Ano, opět moje milovaná Etna! A na FB super video!

 
Příběh psaný do vody… útržek z jedné kapitoly
Sobota, 23 Leden 2016 17:46

Vyjde sice až počátkem podzimu, není ji zatím ani přes padesát stránek, a jsem teprve ve třetí destinaci ze sedmnácti, ale protože tady na Eolských ostrovech nějak nestíhám psát „novinky z cest“, představím vám kousek z jedné kapitoly, tedy ze jedné Vsuvky, co každou kapitolu provází.

Vsuvka: O lásce, která mi celé dětství chyběla

Když jsme na první expedici měli devítimetrový karavan Burstner, zažívali jsme poměrně zajímavé noční pohybové orgie. Stačilo málo, aby se karavan pohnul. Nebylo by to nic divného, kdyby pan P. v přední části karavanu, tedy tam, kde spí, chodil sem a zpět, místa je dost. Někdy ale stačí i převalení se na posteli, abych vzadu cítila, že se celý karavan pohnul. Ne, není to hromotluctvím, není to intenzitou pohybu, je to jen a pouze konstrukcí vozu a tlumičů. Má to své výhody. Pohyb se přenáší lehce. Ve chvilkách, kdy mohu být stočená v jeho náručí, kdy si užívám momenty před propadnutím se do dálek snů, a jsme spolu v přední ložnici, stačí pohyb E-lišky o osm metrů dále, abych to cítila. Podle druhu a intenzity pohybu karavanu už poznám, zda se malá jen otočila, zda se posadila, či zadní ložnici prohledává, aby se ujistila, že maminka nechybí.

I na tuto druhou expedici jsme vyjeli s obytným autem, potřebovali jsme ho dostat na Sicílii, aby nám tam byl druhým domovem, základnou pro cestování po jižní Evropě. První den odjezdu a… rychle se mi vrací vzpomínky na auto, které ač v klidu, je neustále v pohybu. Dnes je to ale jiné, pohybuje se, ačkoli všichni spíme. Nadzvednu hlavu, abych lépe slyšela a… nic. Ale karavan se hýbe. Měla jsem strach, třeba někdo vlezl do garáže a krade, jako tenkrát v Belfastu. Obrovskou garáž máme přímo pod lůžkem a pravda, ne vždy ji na noc zamykáme. Nebo se karavan „rozjel“. Prostě mě to vyděsilo! Třeba v něm straší, kdo ví, jakou má minulost! Nic. Položím hlavu na polštář, čelem k E-lišce, a cítím její rychlý dech na mém obočí, jakoby pofukovala. Nádherně ji voní vlasy. Usínám tak tuze ráda. Chci zabrat a bubáka, zloděje či co to je, zaspat. Tři minuty, ne více, převalím se. A je to tu zase. Karavan se hnul. Hýbe se. Bože, hýbe se pravidelně. Panika! Ležím jako na trní, nastražené vše, čím se dá vnímat okolí. Mám probudit pana P., nebo vyčkat ještě. Nebo je vzhůru a chystá naší záchranu?

K čemu ten zvláštní pohyb přirovnat, není to hrubé, není to divoké, nejsou to rány ani  klepání, je to jemně přerušované, je to jako, no, prostě jako takové ty něžně houpavé kopulační pohyby, jak jinak to pojmenovat :-) Přesto mě do děsí. Přitisknu se více k E-lišce, s matrací už jsem téměř splynula strachy, když tu…
(dokončení v knížce)

 

Příběh psaný do vody
podzim 2016
350 stránek
přes 400 fotek
a chci vás vidět všechny na jejím křtu :-)

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Strana 9 z 87
Nae dobroty
TOPlist